Michal Mazel

Jmenuju se Michal Mazel, žiju a pracuju v Praze, a tento ryze osobní blog věnuju všemu, co je mi nutno světu říct. Nemělo by toho být moc :)

20.3.2012

Eintopf

Autor: Michal Mazel

http://www.ceskapozice.cz/zahranici/svetove-udalosti/privatni-popirani-holokaustu-povoleno

Zatímco Němci řeší to shora, píše český nejgeniálnější blogger  oslavné články jak pro Maxim o mladém klukovi, co miluje nacismus a esesáky.  Všem je tady už asi všechno jedno, jedině fašouni a esoterici  nepřestávají věřit.

Prvorepublikový fašismus se narodil v Holešově. Slávek Popelka však  není fašista, je to esoterik. Každý systém má takovou protisystémovou opozici, jako si zaslouží. To, jak  však  na těch svých taxikářských demoškách przní toho Kryla, to by se mělo nějakým ústavním zákonem zakázat. Stejně by se to porušovalo, ale aspoň by na to byl zákon, že.

Soudkyně Vrchního soudu si zase myslí, že nahnat všechny lidi jednoho etnika na jedno místa není diskriminace, poněvadž  to tam nebylo ošklivé, přece.

Sebrat pasy Ukrajincům a poslat je pracovat bez mzdy je úplně v pořádku, je to jen  takový  zajišťovací prostředek, tady paní státní zástupkyně taky musí chodit do práce, pravil zase nějaký jiný soudce.

Když jsem v osm odcházel z práce a řekl „dobrou noc“, hned čtyři koncipienstké hlasy radostně volaly „dobrou“. Nevím teda, zda závazek méně pracovat a být  společensky odpovědnější  plním tak, jak jsem chtěl.

 

26.2.2012

Kterého vlka krmit….

Autor: Michal Mazel

Překvapilo mne, kolik lidí se na mne začalo teď obracet, protože mají strach. Strach z  intolerance různého typu, strach z exekutorů, strach z úředníků, z „Velkého Bratra“.  Hodně lidí se bojí toho, kam se tak nějak všeobecně náš stát a celý svět ubírá a vidí všecko dost černě. Taky mne občas z toho popadá panika, zvláště učiním li chybný krok a přečtu si nějaké ty blogy a blogísky, někdy stačí i prosté zprávy ČTK.  Myslím si ale s trochou neodbytného patosu (málem jsem napsal pathosu:), že největší strach bychom měli mít každý sám ze sebe. Líbí  se mi v tom ohledu  indiánská bajka o dvou vlcích (všeználci odpustí, že ji tu zopakuji):

Starý indián vyprávěl vnukovi: V lidské duši se odehrává bitva mezi  dvěma „vlky“ .
Jeden vlk představuje  hněv, závist, žárlivost, smutek, chtivost, aroganci, sebelítost, pocit viny, zášť, pocit méněcennosti, lež, falešnou pýchu.“
Druhý vlk, to je radost, mír, láska, naděje, vyrovnanost, pokora, laskavost, shovívavost, schopnost vcítit se, velkorysost, pravda, soucit a víra.“
Vnuk o tom chvíli přemýšlel a pak se zeptal dědečka: „Který z vlků vyhrává?“
Starý Indián odpověděl prostě: „Ten, kterého krmíš.“
Tož to se mi líbí. Pokusím se dávat  teda více nažrat tomu druhému vlkovi. Ale to vědomí, že tu vlčí bitvu si v sobě každý řešíme  denně a nikdo nemá nikdy vyhráno, to je taky cenné:)
Na závěr bych si dovolil nabídnout  jedomu živnostníkovi  s přezdívkou  Kanón, že bych s ním na těchto stránkách udělal menší rozhovor…

 

Pan Tomáš  Němeček patří mezi ty novináře, kterým tak nějak přirozeně a v klidu přiznáte  i to, co jste ještě nepřiznali ani sami sobě:)

http://www.lidovky.cz/soudni-znalec-mazel-radikalni-pravice-asi-casem-uspeje-p1i-/ln_domov.asp?c=A120116_124752_ln_domov_mev

Kompletní rozhovor najdete v přiloženém souboru.

V některém  příštím příspěvku se zaměřím na otázku, jaký  je nejlepší český blog o právu.

Ještě v jiném příspěvku se pak budeme zabývat otázkou, jak by se dle frekvence příspěvků státních úředníků do různých internetových debat dal udělat poměrně levný  personální audit ve státní správě.